A vital aspect of my diploma project in which I wanted to focus on lies in the deliberate choices surrounding materiality and craftsmanship. In order to echo the weight of historical references and imbue the works with a tangible sense of tradition, I chose to stretch each canvas by hand using a thicker linen roll. This decision was intended to subtly mirror the techniques of the Old Masters, emphasizing both respect for painterly heritage and a meditative engagement with the medium itself. The physical act of preparing the surface became a foundational ritual, and reinforcing the idea that these works are not merely images, but constructed objects steeped in human effort. During the creative process, I used only oil paints, utilizing a restrained, muted color scheme highlighted by intentional splashes of reds, oranges, and blues. This chromatic method was created to inspire the contrasting feelings of numbness and anxiety, echoing the duality of disconnection and hyper-stimulation central to my themes. By applying layers of glazes and delicate impasto techniques, I aimed to create both visual depth and tactile tension in every piece In general, my selections of materials and methods serve not just as formal choices but also as conceptual extensions of the themes present in the paintings. By grounding my work in historical craftsmanship and modern experimentation, I seek to place my practice within a tradition that honors the past while confronting today's pressing issues.

Tato série maleb zachycuje psychologickou a společenskou fragmentaci naší doby, přičemž se zaměřuje na témata desenzibilace, nadměrná stimulace, únavy ze soucitu a kolektivní úzkosti. Hlavní inspirací pro mé práce jsou obrazy z probíhajících protestů, přičemž vycházím z příkladů raných romantických umělců, jako byli Francisco Goya, Eugne Delacroix, Caspar David Friedrich a J. M. W. Turner. Díla pracují s temnou, tlumenou paletou barev s výraznými akcenty červené a oranžové, aby vyvolala jak emocionální otupělost, tak intenzivní, syrový neklid. Každý obraz je prodchnut atmosférou temnoty, přerušovanou okamžiky světla nebo barvy, a zobrazuje postavy izolované v krizi, ale zároveň spojené společným pocitem kolektivního nepokoje. Obrazy odrážejí jak osobní, tak politické dimenze a snaží se poukázat na narůstající napětí situace ve Venezuele, mé rodné zemi, přes masové protesty v Srbsku, mém druhém domově, až po celosvětové nepokoje v současném světě. S tímto záměrem chci zdůraznit opakující se cyklus traumatu a ukázat, jak jsou tyto problémy globálně propojeny a hluboce ovlivňují jednotlivce. Prostřednictvím kombinace abstrakce, jemné symboliky, realistických prvků a surrealismu se v každém díle snažím zachytit, jak neustálé vystavování obrazům krizí formuje naši empatii. Pokládám si otázku, zda nás nadměrná stimulace otupila v naší schopnosti se napojit, reagovat na utrpení a chápat hranici lidského soucitu ve světě zahlceném podněty.

A