Předkládáme nový teoretický rámec pro vysvětlení gigantické hierarchie mezi gravitační a elektromagnetickou silou (~10³⁶). Elektromagnetismus je zde interpretován jako emergentní fenomén vznikající z kvantové geometrie časoprostoru prostřednictvím topologických fázových přechodů. Klíčovou roli hraje pole hustoty entanglementu Pent(x), které reprezentuje energetickou hustotu neutrinového kondenzátu tvořícího strukturu vakua. Pomocí unifikovaného renormalizačního toku od Planckovy škály k elektroslabé škále ukazujeme, že pozorovaná konstanta jemné struktury je přirozeným důsledkem čtyř non-perturbativních mechanismů: instantonové proliferace, geometrické Berry fáze, Higgsova couplingu a holografické projekce. Teorie předpovídá měřitelné korekce k běhu α(Q²), příspěvky k anomálnímu magnetickému momentu a kosmologické důsledky. Práce nabízí nový pohled na elektroslabou fyziku a cestu k unifikaci sil na Planckově škále.