V tomto článku analyzuji archetyp cikánské femme fatale v sedmadvaceti filmech z let 1943 až 1978. Snažím se odpovědět na následující otázky: jak byla postava „Cikánky“ v mexické kinematografii ovlivněna evropskými literárními archetypy, jak se vyvíjela v čase a jaké má toto zobrazování ženských cikánských postav politické implikace ve vztahu k rasovým a národním systémům symbolů? Budu se zabývat postupnými proměnami stereotypu „Cikánky“. Ty sahají od představy „bílé španělské dívky, unesené a vychované Cikány,“ která se objevuje ve španělské literatuře, až po „tajemnou a svůdnou Východoevropanku“ inspirovanou gotickými romány. Snad nejrozšířenější podobou stereotypu byla „La Petenera“, ztělesnění fantazie sexuálně agresivní ženy. Archetyp přitažlivé a nebezpečné ženy z kočovného prostředí byl reakcí na opakující se společenské obavy, metaforou dlouho zakořeněnou v literatuře, filmu, hudbě a populární kultuře na obou stranách Atlantiku.

In this article I analyze the Gypsy femme fatale archetype in twenty-seven films that go from 1943 to 1978. I aim to answer the following questions: how was the character of the Gypsy woman in Mexican cinema influenced by European literary archetypes and how has this figure evolved? What are the political implications of female Gypsy characters for racial and national symbolic systems? I will review gradual changes in the Gypsy stereotype from “the White Spanish girl kidnapped and raised as a Gypsy” found in Spanish literature to the “eerie Eastern European Vamp” found in Gothic narratives. Perhaps the most common form of the stereotype was “La Petenera”, a realization of the fantasy of the sexually aggressive woman. The archetype of an attractive and dangerous nomad was a reaction to a recurring unease, a trope long embedded in literature, cinema, music, and popular culture on both sides of the Atlantic.