V polské epické literatuře 16. a 17. století je naléhavě prezentována aktuální potřeba nabídnout do jisté míry tradicionalisticky uvažující šlechtě ideální vzor, hodný následování. Polská společnost na rozdíl od západoevropské, která už v literární tvorbě dávno tradiční rytířské ideály opustila, díky strategické poloze v tehdejší východní Evropě, sférám politického zájmu a v neposlední řadě i záměrně formovanému mýtu o Polsku jako předsunuté baště evropského křesťanstva v souvislosti s tureckým ohrožením, cítí potřebu oživit a novým obsahem naplnit někdejší ideál Kristova rytíře.

The Polish epic literature of 16th and 17th century offers an example which is appropriate for tradicionalist arristocracy. The Polish society is, in contrast to West Europe where traditional knightly patterns have been abadoned for a long time, focused on revitalisation of the old ideal of Christ's knights as the consequence of the strategic position in former East Europe, geopolitical interests and the articifial myth representing medieval Poland as the Christian fort against Ottoman's impact; this myth is supported by the ancient narrative form.