Z požadavků dnešní doby jasně plyne potřeba se věnovat oblasti techniky, strojů, robotiky atd. se zaměřením na jejich řízení. Vzniká zde prostor pro programování strojů, tato činnost propojuje několik vzdělávacích oblastí. Především se jedná oinformatiku atechnickou výchovu jež navazuje více praktickou činností žáků. V dnešní době ZŠ mají v rámci vlastních ŠVP možnost se již této problematice věnovat. Bohužel neexistuje jednotný přístup. Zde se nabízí otázka, zda je vhodné i nadále setrvat u modelu, kdy si každá ZŠ vytváří vlastní ŠVP na základě poměrně široce pojatého RVP. Současný stav výuky především záleží na osobnosti konkrétního vyučujícího, jaký má osobní vztah k programovatelným zařízením. Návrat k přesným osnovám není patrně vhodný, ale navýšení povinných oblastí RVP pro ZŠ, jež by konkrétní ŠVP muselo obsahovat, lze patrně považovat za správný směr. ; Today's requirements clearly indicate the need to focus on technology, machines, robotics, etc. with a focus on their control. There is space for machine programming, this activity connects several educational areas. Above all, it is about informatics and technical education, which is followed by more practical activities of pupils. Today, primary schools have the opportunity to address this issue within their own SEPs. Unfortunately, there is no single approach. This raises the question of whether it is appropriate to continue with the model where each primary school creates its own SEP on the basis of a relatively broadly understood FEP. The current state of teaching mainly depends on the personality of a particular teacher, what is his personal relationship to programmable devices. A return to precise curricula is probably not appropriate, but increasing the compulsory FEP areas for primary schools, which a particular SEP would have to include, can probably be considered the right direction.