Článek se zabývá kybergroomingem, novým typem kriminálního jednání spočívajícím v cíleném navazování vztahu útočníka s dítětem za účelem jejího sexuálního zneužití, ke kterému dochází prostřednictvím kyberprostoru, a to konkrétně optikou kriminalistické teorie a vyšetřovací praxe. Autor si v článku klade za cíl vytvořit jednotnou a komplexní metodiku vyšetřování tohoto druhu kriminality, která bude reflektovat duální povahu této trestné činnosti, tedy její kybernetické i mravnostní aspekty, včetně veškerých specifik a zvláštností, které vyšetřování kybergroomingu doprovázejí. Článek vychází nejen z kriminalisticko-teoretického základu daného problému obsaženého ve vědeckých monografiích a odborných článcích, ale reflektuje rovněž každodenní praxi vyšetřovatelů specializovaných na tuto problematiku. Článek obsahuje základní kriminalistickou charakteristiku kybergroomingu, vymezuje typické stopy, které při páchání tohoto typu kriminality vznikají, jakož i specifika předmětu vyšetřování, tedy přehled nejdůležitějších informací o činu a o jeho pachateli, jejichž získání by mělo být z hlediska objasnění věci hlavním cílem orgánu činného v trestním řízení. Zmíněny jsou rovněž specifika podnětů k vyšetřování, která jsou ovlivněna zejména skutečností, že dítě jakožto typická oběť kybergroomingu zpravidla nebude sama oznamovatelem trestného činu. Jádro článku tkví zejména v představení specifik počátečních a následných úkonů při vyšetřování kybergroomingu, kde se zabývá zejména problematikou volatilní povahy digitálních stop, jejichž správné zajištění je klíčem k úspěchu ve vyšetřování kybergroomingu. Závěrem je autorem zdůrazněn význam zapojení veřejnosti při potírání kybergroomingu, zejména co se týče primární prevence cílené na děti.