Stať vychazi z uvahy o podstatě lidskosti v socialnich vědach a pedagogice na konci sesteho stoleti trvani dějin humanismu. Strucně popisuje vývojove faze humanismu a jeho odlisna hodnoceni. Poukazuje na problemy s vymezenim pojmů jako jsou humanismus a lidskost, neboť se v jejich připadě nejedna o pojmy vědecke, nýbrž filosoficke a ideologicke. Autoři usiluji předevsim o zachyceni dvojznacnosti, kterou je možne spatřovat ve vlivu humanistických ideji na kulturni a sociopolitický vývoj Evropy. V souvislosti s hledanim adekvatniho pojmu clověka text připomina problem redukcionismu ve vědach o clověku, ktere na lidskem životě zachycuji vždy jen urcitý aspekt a naznacuje, že i tzv. alternativni pedagogiky, ktere se na lidskost a individualitu clověka odvolavaji, tak necini zcela sťastně. V zavěru je formulovano stanovisko autorů k nebezpeci tzv. "odumirani lidskosti".