The article stands on the edge of educational applications and methodological reflection of the use of oral history in teaching Czechoslovak history for the period 1968-1989. In the introduction, the author formulates his opinion about the importance of memory in history teaching in Czech schools. There follows the description of the project Large and small stories of modern history, provided by the Institute for the Study of Totalitarian Regimes in Prague, focused on the methodological basis and structure of the three years of the project completed so far. In the final part the author considers the possible analysis and interpretation of the materials and focuses especially on family relations and cultural memory.

Článek stojí na pomezí didaktické aplikace a metodologické reflexe užití orální historie ve výuce československých dějin pro období let 1968-1989. Na úvod formuluje autor své stanovisko k významu paměti v systému výuky dějepisu na českých školách. Následuje charakteristika projektu Velké a malé příběhy moderních dějin, zajišťovaného Ústavem pro studium totalitních režimů v Praze, zaměřená na metodická východiska a strukturu dosud realizovaných tří ročníků projektu. V závěrečné části se autor zamýšlí nad možnou analýzou a interpretací materiálu, přičemž se věnuje zejména problematice vztahu rodinné a kulturní paměti.