Tato diplomová práce se zabývá výskytem násilí v běžné pražské populaci v kontextu válečných událostí od 9. do 18. století. Na základě přímé evidence z lidských kosterních pozůstatků je možné analyzovat diachronní trendy ve výskytu interpersonálního násilí v období od raného středověku do období raného novověku. Středověk se všeobecně považuje za velice násilné období, proto se tato práce zaměřuje i na vybrané válečné události, které se konaly v Praze a jejím okolím. Součástí výzkumu bylo devět pohřebišť, která se nacházejí na území dnešní Prahy. Na vybrané jedince z těchto devíti lokalit byla aplikována metoda dle Krakowky (2017), díky které lze odhalit zranění na kostře způsobené interpersonálním násilím. Z výzkumu vyplynulo, že i běžní obyvatelé Prahy nesou známky interpersonálního násilí. Zároveň výsledky výzkumu naznačují, že násilí v průběhu času nemá tendence klesat či vzrůstat, ale že má tendence fluktuovat. Obhájeno This diploma thesis deals with the occurrence of violence in the general population of Prague in the context of war events from the 9th to the 18th century. On the basis of direct evidence from human skeletal remains, it is possible to analyze diachronic trends in the occurrence of interpersonal violence in the period from the early Middle Ages to the early modern period. The Middle Ages are generally considered to be a very violent period, which is why this event is also held at selected wartime events that took place in and around Prague. The research included nine cemeteries located in the territory of present-day Prague. The method according to Krakowka (2017) was applied to a selected individual from these nine locations, thanks to which it is possible to detect bone injuries caused by interpersonal violence. The research showed that even ordinary residents of Prague bear the signs of interpersonal violence. At the same time, research results indicate that violence does not tend to decrease or increase over time, but that it tends to fluctuate.